S vůní moře - kapitola 80

Manželská chvilka ...
» autorka: erestor
Postával jsem na hradbách a snažil se uklidnit zběsile bušící srdce. To mi chtělo vyskočit z hrudi od chvíle, co Amélie u stolu sdělila mému otci, že má stejný pokoj jako minule. To znamenalo jediné. Postoupila mu svoji ložnici a jediné místo, kde by mohla spát, je se mnou. A já se těšil jako malý kluk, že s ní budu zase sdílet lože. Už jen ta myšlenka byla nesmírně lákavá, co bych lhal. Bylo to už nějakou dobu, kdy jsem byl naposledy se ženskou. Nakonec jsem se rozhodl, že už toho okounění tady bylo dost a zamířil jsem rovnou k sobě. Otevřel jsem dveře a bezděky zatajil dech. Amélie stála u okna, na sobě jen noční košili, vlasy jí sahaly až do pasu… Ztěžka jsem polkl. „Je všechno v pořádku?“ zeptala se tiše a já beze slova přikývl. Přistoupila ke mně, postavila se na špičky a zlehka mě políbila. „To je dobře!“ Ihned jsem jí ovinul ruce kolem pasu a přitiskl ji k sobě. Zpola jsem čekal, že se bude bránit, ale neudělala jediný pohyb, aby se mi vymanila.
„Jestli si se mnou zahráváš, tak ti bohové budiž milosti!“ varoval jsem ji předem, protože mi bylo jasné, že jestli tuhle hru začneme, tak nebudu ani ochoten ani schopen přestat.
„Proč bych to dělala?“ Tázavě ke mně zvedla hlavu a vypadala tak svůdně, že jsem se jen stěží udržel, abych ji rovnou nepovalil na postel.
„Třeba ani sama nevíš, co chceš!“ Pokrčil jsem rameny.
„Vím přesně, co chci, muži!“ pronesla rozhodně. „Tebe.“

Opatrně jsem ji vzal do náruče a položil na lůžko. Ležela na boku, opřená o loket, a upřeně mě pozorovala. Bez okolků jsem ze sebe shodil přebytečné oblečení a jen ve spodkách se natáhl vedle ní. „Dirku?“
„Hm?“ zamumlal jsem, zatímco jsem ji hladil po boku.
„Buď něžný, prosím.“ Zaslechl jsem v jejím tónu strach. „Protentokrát.“
„To jsem vždycky, krásko, ne?“ odvětil jsem klidně a v duchu si umiňoval, že si musím dát dobrý pozor. Jemně jsem ji překulil na záda a rukou vklouzl pod její košili. Na okamžik se napjala, ale pak se uvolnila. Laskal jsem ji obratně a ona po chvíli slabě zasténala. Ten tichý zvuk mě málem připravil o rozum. Zvedl jsem se a vmžiku se zbavil i posledního kusu oblečení. Klekl jsem si mezi její nohy a zvolna do ní vnikl. Bohové, jako bych se vracel domů! Nechal jsem ji chvilku, aby si na mě zvykla, než jsem se začal pomalu pohybovat. Nikam jsem nespěchal a vychutnával si to. Opouštěl jsem její tělo, jen abych se do něj zase vnořil. Bylo to neskutečné …

„Dirku …“ zasténala polohlasně. Přestal jsem se hýbat a zadíval se jí do tváře. Měla zrudlé líce a oči měla o odstín tmavší než obvykle.
„Ano?“ zeptal jsem se zvědavě a vzepřel se na loktech, abych ji svoji vahou nerozmačkal. Mlčela a já trpělivě vyčkával, co mi chce.
„Já …“ Olízla si rty. „ … chci tě.“
„Máš mě.“ odpověděl jsem bez váhání.
„Chtěla bych … víc.“ Očima uhnula, jako by se za to přání styděla. „Vím, že se držíš zpátky. Je to proto, že …“ Vzal jsem ji lehce za bradu.
„Ne, Am! Tohle s tím nemá nic společného!“ popřel jsem to rázně. „Jen ti nechci ublížit!“ přiznal jsem po pravdě.
„Láskou mi nemůžeš ublížit.“ hlesla rozpačitě.
„Ale pak si nestěžuj, Am!“ Usmál jsem se na ni a uchopil ji pevně za boky. „Chybělas mi, ženo!“ Zrychlil jsem a mé přírazy nabraly na síle. Podle zvuků, které vydávala, jí to ale nebylo nijak nepříjemné ….
Tipů: 4
» 05.05.14
» komentářů: 0
» čteno: 755(6)
» posláno: 0
Ze sbírky: S vůní moře


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.