Básníkova...

Pocity,
které v sobě mám…
Tužkou vryju do papíru
a tobě odevzdám…



Z posledních sil,
brousím ji o papír…
Zkracuji její život
a svět tím neměním…



Tobě své emoce odhalím,
v rouchu studu se zahalím…



Namaluji obraz,
s pocity skutečnosti.
Místo barev emoce,
vylité v barevnosti…





Vínem opilí,
ředidlem zblouznění…
Nevím jak ty,
ale cítím to souznění…



Mezi tebou
a mnou…
Mezi nebem
a zemí pode mnou…



Tak už nic neříkej,
zavři své rty…
Raději to napiš
a do pijáku vpij…



Originál,
zapni si do kapsy u srdce,
bude tě tam hřát,
protože obsahuje emoce…



Kopii,
tu si schovám pro sebe…
Po přečtení spálím
a rozpráším ji do nebe…
-Ať tajemstvím zůstane,
na věky věků,
do hlubin tvého srdce propadne…