Wanted Cowboy, Kapitola 2 - Nový šerif Sunsetu 1/2

Tato část kapitoly bude převážně o vzpomínání, ale v té druhé se může těšit na nějakou tu akci.:D ________________________________________________________________ EDIT: 12.6.2014
» autorka: Riu
KAPITOLA 2
Nový šerif Sunsetu


Jesse ležel nedaleko jejich ranče s rukama složenýma pod hlavou a se kříženýma nohama. Na obličeji mu spočíval kovbojský klobouk, aby mu ho před rozžhavenými paprsky slunce, co ho nemilosrdně spalovaly už od ranních hodin, chránil.

Foukal příjemný, mírný vítr, který ohýbal stébla vysoké trávy, v níž se nacházel. Ty jo jemně lechtaly na holé hrudi. U ucha mu zabzučela včela, co mu už nějakou chvíli kroužila kolem hlavy. Odehnal ji mávnutím ruky, a dál si dopřával zasloužený odpočinek po dnešní tvrdě odvedené práce.

Nebylo mu ale dovoleno, aby na chvíli zamhouřil oka. Hlas jeho syna jej vytrhl ze spárů poklidného spánku, který se mu nabízel. Stačila by jen malá chvíle, a už by byl ponořený v sladké náruči nevědomí.

„Otče! Večeře už je hotová,“ zavolal na něj od domu. „Otče?“

Pousmál se, ale neodpověděl mu, vyčkával, protože věděl, že za ním přijde. Jako vždycky. A taky že ano. Zaslechl, jak vrzla veranda a slyšel, jak jeho malé nohy spěchaly po prašné cestě, která je dělila. Po chvilce vedle sebe zaznamenal pohyb, načež mu z tváře zmizel klobouk. Proti sobě uviděl hlavu, respektive obličej ověnčený kšticí hnědých pačesů a modré uličnické oči, které na něj hleděly.

„Baf!“ vybafl Jesse na svého sedmiletého syna ve stejný moment, co mu sundal klobouk. Ten sebou leknutím trhl, až zavrávoral a posadil se na zadek vedle něj.

„Tati...“ pronesl ublíženě, že ho zase vylekal a hodil po něj klobouk, který se od něj odrazil a zakutálel se do trávy. Usmál se, natáhl ruku a prohrábl mu jeho vlasy, jejichž barvu zdědil po něm. Potom ho strhl na sebe a začal lechtat.

„Ale, ale, co je to tu za škarohlída? Nemrač se a usměj se, Jamesi, nebo s tím lechtáním nepřestanu.“

Pištěl a svíjel se v Jesseho náruči. „Nééé. Dost, tati! Prosím těěě, už dost!“ křičel a bouchal ho svými pěstičkami, kam jen dosáhl. Jeho dětský smích mu zněl tak líbezně v uších, že měl chuť ho ještě chvíli trápit.

„Kdepak, ještě nemáš dost,“ namítl a dál ho lechtal. „Musím tě přece potrestat, že jsi mě ochudil o spánek.“

„Ne, tatííí, prosííím! Promíííň! Ale to máááma, chtěla, abych tě zavolááál.“

Nechal ho a James se svalil vedle něj do trávy, hrudník se mu zběsile zvedal nahoru a dolů z toho smíchu a pištění. Jesse mu ovlinul paži kolem ramen a přitiskl k sobě. Velmi často tu spolu takhle leželi, pozorovali oblohu nad sebou a říkali si, co za tvary mračen viděli. Vždy tu byli tak dlouho, dokud je Anna, Jesseho žena, nesvolala na večeři, svou obvyklou větou, jako teď: „Kdepak jsou ti mojí kluci? Že se už saze někde povalují?“

Oba oslovení zvedli hlavu a podívali se na ni. Anna stála u domu s rukama v bok a hleděla na ně zamračeně, avšak na rtech jí pohrával úsměv. „No tak, vystydne vám večeře.“

„Už jdeme,“ odpověděl jí Jesse. Postavil se a pomohl na nohy i Jamesovi, sehl se pro klobouk a narazil ho svému klukovi na hlavu, ten se usmál a přidržoval si ho tak, aby mu nespadal do očí. Oba pak spolu bok po boku vyrazili k domu. Na prahu dveří, kde postávala Anna, se Jesse zastavil, chytil jí kolem pasu a vtiskl něžný polibek na rty. Koutky úst se jí zvedly do úsměvu.

Najich chvilku rodinného klidu však přerušil koňský dusot kopyt, který se ozval na prašné cestě. Ohlédl se, aby viděl, kdo k nim mířil, ale musel si ještě chvíli počkat, než mohl jezdce na koni rozeznat.


V tu chvíli však Jesseho něco plesklo po tváři a vytrhl ho tak tím z jeho snění. Cítil závan vzduchu, jak ruka přilétala podruhé, ale jednal reflexivně a ruku zadržel, druhou rukou chytil útočníka pod krkem a snažil se ho udusit. Najednou začínal pomalu vnímat reálný svět. Před sebou viděl ženu, které začínal červenat obličej z toho, jak nemohla dýchat, takže její tvář začínala splývat s barvou jejích vlasů. Pustil své sevření.

„Já...“ odmlčel se a jen hleděl do tváře služky, která kašlala a držela se za krk. Nevěděl, co říct, proto jen stál v lázni, jejíž voda už dávno vychladla. Za tu dobu, co se setkal se spoustou pochybných lidí, se naučil pár věcí, a jedna z nich byla: Vždy buď připraven na to, že se nebezpečí může skrývat kdekoliv a v komukoliv, proto buď taky vždy ve střehu a spi s otevřenýma očima.

Jesse je měl teď sice zavřené, ale pořád na půl vnímal okolí, i když musel uznat, že zrovna ji vůbec neslyšel přijít. Příště bude muset být víc opatrný, protože by to nemusela být služka, ale některý z jeho starých známých, co jistě pořád lačnili po jeho krvi.

Žena od něj několik kroků odstoupila a vyvalila na Jesseho svoje šedé oči. „Proboha, zbláznil jste se?“ vyletěla na něj chraplavě. „Já se jen ujišťovala, jestli nejste mrtvý, když jste tu tak nehybně ležel. Už jsem totiž narazila na spoustu chlapů, co se ožrali jako hovada, a pak se utopily ve vaně. A věřte mi, když říkám, že na ně nebyl moc hezký pohled. Jenže vy hned po mě takhle vystartujete jako nějaký vzteklý pes, bůhví co vám nechci udělat, co? Pche... Za dobrotu na žebrotu, že?“ stěžovala si a mnula si u toho pravou rukou pohmožděný krk.

Najednou ji sjel pohled k Jesseho tříslům, kam by žádné slušně vychované ženě neměl. A on si teprve teď uvědomil, že tu před ní stál tak, jak jej bůh stvořil. Instinktivně si proto ty partie zakryl dlaněmi. Na tváři se té ženě objevil rozverný úsměv.

„Já...“ Jesse si odkašlal, čímž ji přiměl, aby se mu podívala do očí. Začínala mu být tato situace docela nepříjemná. Zamračil se. „Omlouvám se, madam, za své chování. Příště se ke mně ale tahle laskavě nepližte. A v prvé řadě se prosím ujistěte, jestli dýchám a bije mi srdce, než se uchýlíte k fackování, protože by to mohlo s vámi dopadnout i hůř,“ řekl tvrdě.

Teď se zase zamračila ona a probodla ho pohledem. „No tak pardon, že se strachuji o váš mrzký život, drahý pane Mrzutý. Ujišťuji vás, že se na vás příště zvysoka vykašlu, klidně se tu utopte, nebo co, mě je to fakt už všechno jedno. Aspoň bude na světě o dalšího bídáka míň,“ mrskla po něm čistými ručníky, který s sebou přinesla a naštvaně vypochodovala z místnosti. Její podpatky Jesse slyšel i dlouho po tom, co odsud zmizela, dokud se nevytratily úplně.

Díval se na zavřené dveře, za kterými ta zrzka zmizela, jako tele na nová vrata a snažil se vstřebat to, co tu z jejích úst zaznělo. Nejdřív se o mě strachuje a pak mě pošle do háje? Dlouho nenarazil na ženu, která by si nebrala servítek a řekla na rovinu, co si myslí. Popravdě s žádnou taky dlouho nerozmlouval.

Trochu se zachmuřil, protože si vzpomněl na Annu, která měla velmi podobnou povahu. Vzápětí se však v něj vzedmula i vlna vzteku. Už jsem byl zase o něco blíž k rozluštění, co se toho dne přihodilo, když mě musela ta ženská probudit. Tohle je vážně zákon schválnosti! Copak mi není dovoleno si vzpomenout?

Zakroutil hlavou, aby se zase uklidnil, protože ze vzteku nikdy nic dobrého nevzešlo. Alespoň ne u něj, vždycky pak jednal unáhleně. Zhluboka se nadechl a vydechl. Obtočil si jeden z ručníků, který neskončil ve vodě a zůstal suchý, kolem pasu a vylezl z vany.
Tipů: 5
» 26.04.14
» komentářů: 10
» čteno: 874(7)
» posláno: 0
Ze sbírky: Wanted Cowboy


» 26.04.2014 - 20:30
S tou postavou šerifa sis vyhrála skvěle... velmi silně vykreslený charakter. .)
Místo odznáčku připínám ST...
» 26.04.2014 - 20:43
Kajuta: No, nevím, jestli jsem to pochopila dobře, že jsi to ty tak pochopil, ale toto není šerif, ten se objeví na scéně až později, ale chápu, že takhle rozkouskovaný asi nejde poznat, že to je J.D (hrdina z 1. kapitoly).:DD Každopádně děkuji.:)
» 26.04.2014 - 20:48
Riu: Nenašel jsem tam právě jeho jméno, nebo ho v zápalu přeskočil, nadpis mě sved k tomu myslet si, že jsi skočila k novýmu charakteru, ale to nevadí. Každopádně chválím psychologii...toho J.D. :) Aspoň je fajn, že fungují zpětný vazby. Já to zhlt vážně rychlostí blesku. :) Nemáš psát tak dobře. .)
» 26.04.2014 - 20:57
Kajuta: No jo, moje chyba, asi bych to tam tedy měla doplnit, aby se v tom neztratil i někdo další.:)
Jinak ještě jednou děkujííí moooc!:D To víš, chvála s moc hezky poslouchá/čte.:D
Tak snažila jsem se, aby bylo vidět, že měl milující rodinu.:) A těší mě, že se ti to líbí, fakt že jo.:)
» 26.04.2014 - 21:02
Riu: A... povedlo se Ti to, líbí se mi, že ty postavy nejsou bezduché loutky a že je takhle hezky dokážeš vykreslit. Po kingovsku. To není chvála, to je realita a máš prostě našlápnuto. .)
» 26.04.2014 - 21:13
Tahle scéna je naprosto dokonale napsaná :) Suprově vykreslené charaktery jak hlavního hrdiny, tak služky ;) :) ST!!! :) :) A dávám si tě do oblíbených :P :) :) Aby mi nic neuteklo ;) :)
» 26.04.2014 - 21:31
Aiurytjuel: Moc ti děkuju za tento komentář!:))) Ani nevíš, jakou radost jsi mi s ním udělala. Obrovitááánskou!:DDD Vážně jsem ráda, že se tento příběh někomu líbí!:))) Děkuju, děkuju, děkuju, a tisíckrát děkuju, že jsi mým čtenářem!:))))
» 26.04.2014 - 21:36
Riu: Vůůůbec nemáš zač ;) Krásně píšeš, pustím se i do tvého předchozího dílka a přečtu ho celé!!! :) :) A těším se na to :)
» 27.04.2014 - 08:16
krizekkk
Až budeš slavnou, nezapomeň na ty, kteří Ti to prorokovali... ,) st
» 27.04.2014 - 13:14
krizekkk: Já a slavná? O_O To nehrozí...:DDD Každopádně kdybych byla, určitě bych na vás všechny nezapomněla!;))) Jak bych mohla?:D
A děkuju!!!:)))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.