UTOPEN V HOŘKOSLADKÉM KALU

Řekli jsme si poslední sbohem
přestože ona přijímala víc
než nabízela
ve hluku cinkajících sklenic
snažil jsem se porozumět
jejich jazyku

Se smíchem se bavila
dvojice v rohu
tak nějak v ústraní

v tichosti odpočítával
jeden druhýmu
jeho poslední minuty

v oslepující tmě
falešných úsměvů

spokojenost
nepoučená z minulosti
rozdávala žolíkový karty
když oční kontakt probíhal

ze vteřiny na vteřinu
tvořily se malé i velké
černé díry pro úniky pryč

vítr za sklem
postupem času omotával
parfémy slečen, žen
po neosvětlených místech města
zatímco svíčka bojovala
o vlastní přežití

plíce krásné víly
v momentě ji zhasly

při doprovodu
orloj podivně mlčel
nechtěl rušit a proto raději
sledoval jdoucí duše kolem

loučení čekalo sladké zakončení
při proměně slz ve střepy
u nástupu do vagonů

prázdné pohledy
dívaly se na sebe

i přesto, že slibovala
více než přátelství
v neprůhledné budoucnosti
schovala se pod rouškou
pouhopouhého tónu

snad aby oddálila
blížící se cíl pro naději

půvabná slečna
z milého, krásného anděla
stal se ze dne na den
satan s ostnatým drátem
v hlavě

v paměti
pusto,prázdno
jen prach a tma

na půdě umírá záře štěstí
v hlubokém zármutku
zhrzené smutnými zkušenostmi

láska se rozhodla napsat závěť
a odeslat ji na měsíc
tam dodnes jsou skryté
odpovědi na věčné
chvějící se stébla radosti i žalu