Jen tak do tmy» autor: Stolenheart |
Někdy tuším že nevidíš
když zdravím východ tisíce sluncí
opatrně a potichu rozhrnuji záclony
každým dnem
pouštím do rohu pokoje žhnoucí světla z nebes
aby probudila tu smutnou
co skrývá svoji tvář za branami prstů
jen občas přemýšlím
jestli to má smysl
není lehké přijít ti na jméno
jelikož vždy si jiná
měníš svoje podoby
snad abych nepoznal
kdo na druhého myslí
kdo do prázdna volá
ten ať dotkne se rtů
o pomoc prosící ve spánku
když zdravím východ tisíce sluncí
opatrně a potichu rozhrnuji záclony
každým dnem
pouštím do rohu pokoje žhnoucí světla z nebes
aby probudila tu smutnou
co skrývá svoji tvář za branami prstů
jen občas přemýšlím
jestli to má smysl
není lehké přijít ti na jméno
jelikož vždy si jiná
měníš svoje podoby
snad abych nepoznal
kdo na druhého myslí
kdo do prázdna volá
ten ať dotkne se rtů
o pomoc prosící ve spánku
Tipů: 9
» 23.04.14
» komentářů: 7
» čteno: 761(15)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: NIC NEŽ ROZLOUČENÍ | Následující: UTOPEN V HOŘKOSLADKÉM KALU