Jít až za slova ...
...
» autor: kavec |
***
Jít až za slova
Do ticha co se rozprostírá
V prostoru nebe - země a pekla
Protože slova nemohou
Vyjádřit pohnutí duše
Když u nohou ti řeka zpívá
A nebo uprostřed deště
Miluješ známou ženu
Nekonečnou něhou a láskou ...
Slovo nikdy nepočká
A někdy sklouzne do plochosti
Kterou k životu básně neprobudí
Ani anděl slétnuvší z nebe
Aby ti přinesl
Ducha Svatého opožděné
Inspirace ...
***
Jít až za slova
Do ticha co se rozprostírá
V prostoru nebe - země a pekla
Protože slova nemohou
Vyjádřit pohnutí duše
Když u nohou ti řeka zpívá
A nebo uprostřed deště
Miluješ známou ženu
Nekonečnou něhou a láskou ...
Slovo nikdy nepočká
A někdy sklouzne do plochosti
Kterou k životu básně neprobudí
Ani anděl slétnuvší z nebe
Aby ti přinesl
Ducha Svatého opožděné
Inspirace ...
***
Tipů: 17
» 17.04.14
» komentářů: 9
» čteno: 528(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.04.2014 - 15:01
Pravdu díš, protože slova nikdy nemohou vyjádřit přesně pohnutí duše v té dané chvíli. A přítelem nebo nepřítelem je čas, takže vše už může být úplně jinak, než jak je psáno. Úžasně moudrá za ST.
» 17.04.2014 - 15:24
Guanti Rosi
Ticho, které prostoupí, zasáhne duši, oslabí tělo, přesto, že nemluví rty, které mlčí, řeknou vše co by se mělo a vichřici či bouři překřičí ve svém smíření. ST krásné básni. :O)
» 17.04.2014 - 19:41
krizekkk
Vždy, když chci jít až za slova, narážím na nemožnost... Svoji. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Noční dialogy s Wilem a Ofélií ... | Následující: Nezkrotné hloubení ...