v epivarném kotli…

stojím na podstavci
amfiteátru kořenů
chráněný hradbou lesů
v kraji kde rostou divoce hříbci
a lidé zarputilí
těžkou prací

horotvorné tlaky a pohyby
dynamicky katastrofické období
to mi vyhovuje

bývám kusem břidlice
kreslím po hladině
mlhu v protisměru
pozoruji hejno divokých ptáků
jak krouží masivem
mého těla
a dotýkám se hlíny
co se na kůži vypaluje
do další vrstvy bytosti

usazený mezi
nedotčenou kameninou
se svými myšlenkami

tisíce úlomků
dávných bohů
putují mou krví
toužící po spojení
k vytvoření těla
z jehož poskládaných úst
stoupá píseň do hrdla

vůně mechoví se potkává
s melodií nočních tvorů
a vypráví jazykem předků v mohylách

o prolnutí
ve skalním útvaru
prorostlém květy
mezi skutečností
a kosmickými světy
kde se vytváří souhra
intimnosti a mystiky
muže a ženy