Za něhou.

Za závojem z tenkých pavučin
ze chladným vzduchem protkaných
žilkami bolesti.
Za tou jemnou vůní z lučin
pro tu něhu,plnou neřesti.

Za diamanty,ty největší poklady světa,
za láskou,slastí,touhou.
Za vším,za co neustále proklínám svá léta,
pro šeptanou chvílí pouhou.

Za vším pro co opravdu stojí žít,
za něhou,krásou,pěkným pocitem.
Za tím,za co se chci a budu do smrti bít,
pro všechno co souvisí s mým něžným citem.

....a pak si náhle na tebe vzpomínám
a sama ve smutku umírám...