Když krvácíme

Umrzly slzy malého ptáčka
a lípy shnily
když z loutky je zas páčka
padá sníh bílý.

V tom všem vládne jen mráz
a pro jednou zas
čekáš kdy komu kdo zláme kde vaz
a lvovi usekli ocas.

Mé srdce pláče s tebou
matko země moje
Vždyť ty krvácíš?
Co je ti?

A všude leží jen divný sníh
vládnou bolavá muka
krve kapky slz mých
a žádná pomocná ruka

Kdo nám řekne pravdu
že v zemi je díra
že pro oprátku sám jdu
že naše země
pomalu
umírá

Mé myšlenky pálí
společnou bezmocí
Slyšíš mne domove?
Dýchej!
Jestě!
Prosím...