Nezvaný host

Každou noc tě navštěvuji
i v tvých snech se objevuji,
začínáš tušit kdo jsem,
že nejsem jen zlý sen.

A až se ráno vzbudíš v pokoji,
najdeš ty dvě ranky, co se nehojí,
opět se budeš další noci bát,
zatímco já se jen budu smát.

Děsíš se toho, co tě napadá,
slovo které se ti do mysli vkrádá,
upíři nejsou – to tě ukonejší,
však jsi stále slabší a já silnější.

Máš oči jako letní nebe,
záměrně jsem si vybral tebe,
mým dotekem tvá krása vadne,
tvé žíly budou brzy prázdné.

Další noc, dívám se jak spíš,
mé tiché kroky neslyšíš,
tak nevinná a bezbranná,
budu s tebou až do rána.

Za chvíli tě znovu ochutnám,
tvou mladou krev si vychutnám,
mám dost času než se rozední,
možná tato noc bude tvá poslední.