Vláčná

Když dostal slinu
v dřeviny stínu
mazlil se k vínu

podpořit náladu
nespadnout na bradu
a nebýt pozadu

polechtal myšlenku
naléval si sklenku
rozvernou milenku

bez špetky viny
že píše kraviny
necítil splíny

upito z láhve
myšlenky hravé
pro chvíli pravé

opilá básnička
nasákla slovíčka
vláčného človíčka

začal psát od píky
hned první slabiky
naštvaly kritiky

on nepsal pro bohy
hrál si jen se slovy
bez řádné osnovy

v nehrané lidskosti
přilnul k upřímnosti
a smál se blbosti

možná ty básničky
nedají do knížky
do žádné poličky

z toho však nezebe
tak jako to nebe
budou tu pro tebe