Cinkání duhou

Ze svých roztříštěných snů
skládám si
duhovou mozaiku
Místo čoček kontaktních
dvě chrpy modré dám si do očí
pak možná uvidím
zase slunné a teplé dny
Šedivé vlasy obarvím na zeleno
z kapradí sešiju si šat
zapomenu své falešné jméno
jen lesu budu naslouchat
Bylo nebylo
srdce bolelo mnohokrát
a přesto dokázalo znovu vstát
a milovat
Tam kde se kácelo roste nové
místo pláče je lepší se smát
Navlékám zářivé nové sny
na stéblo trávy
jak nalezené korálky
život je plynutí
jdem z nicoty do nicoty
život nás nutí
dýchat tady a teď
Velmi brzy dotknu se ústy země
všechny mé touhy pominou
Na modrých chrpách září rosa
svůj život přijímám
nahá přišla jsem nahá odejdu
a bosa
před smrtí žádné ALE neobstojí
Proto cinkám duhou
bosky běžím po mechoví
vstříct lesnímu bezčasí...