panenka

Panenka z porculánu
s pravými vlásky
leží tu,
rozbitou hlavu
nos odřela si
dostala ránu
a šaty
z krajek bělostných
potrhané a špinavé
Kdosi z lásky
jí je kdysi uháčkoval
a vlasy
protkal stuhou růžovou
Jenže co bylo to už není
tenhle svět potculánu nepřeje
láska neunesla rozednění
a bílé dávno nejsou závěje
Panenka leží u silnice
dnes krajky nejsou moderní
a pravé vlasy nenosí se
tak čeká na svůj den poslední
Z rozbité hlavy sypou se piliny a sny
Někdo si ošklivě s ní pohrál
Vsadím se, že svědomí
ho netíží
Pomalu začlo sněžit
panenku pohřbil
šedohnědý sníh
Tam někde u silnice
zapomenutá,zhanobená
její hrobka
A ona očka třeští do prázdna
Každý z nás tenhle pocit zažil
každý z nás má svůj hřích...