Dýchej
až se v hrudi znovu probudí… Ze šuplíku 2013
» autorka: Levandule |
Zbořená hruď se tiše klene
nádech, výdech,
i proti sedmé stěně
Omítkou zloby těžce dýchá
nádech, výdech,
už buďte všichni zticha!
Seškrábnout z kostí rozteklé srdce
nádech, výdech,
proč tluče tolik prudce?
Boj o život ve vlastní rodině
nádech, výdech,
třeba ta bolest někdy pomine…
… Až zemřeme do svých kapes vin
… Až zrodí se slunce,
by odhalilo stín…
nádech, výdech,
i proti sedmé stěně
Omítkou zloby těžce dýchá
nádech, výdech,
už buďte všichni zticha!
Seškrábnout z kostí rozteklé srdce
nádech, výdech,
proč tluče tolik prudce?
Boj o život ve vlastní rodině
nádech, výdech,
třeba ta bolest někdy pomine…
… Až zemřeme do svých kapes vin
… Až zrodí se slunce,
by odhalilo stín…
Tipů: 18
» 03.03.14
» komentářů: 8
» čteno: 699(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.03.2014 - 11:01
Máš krásný závěr a silný vnitřek básně... snad už je líp, když je šuplíková...
» 04.03.2014 - 15:05
boj o život ve vlastní rodině je ze všeho nejhorší - mě se to naštěstí netýká ST
» 04.03.2014 - 18:44
krizekkk
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vzpomínání s G.P. | Následující: Z duhových palčáků