Dotknout se...

Jsem tu s tebou a cítím déšť,
v rozpacích mlhy se setkáváme;
den je kohout mlčenlivě skrojený
do srpečků chrp a bezvětří.

Osm petrklíčů jsi vpletl do hodin,
do mých rozechvělých prstů,
a já s přáním ustrnulého měsíce
rozpečetila jsem neklidné srdce dopisu.

Za soumraku v záplavě tónů
vždy jiný sen se mi zdá;
když kotníky v pásu trávy zašustí
melodií, kterou po paměti znám.

Zimomřivá krása se náš už neleká
netrhá se pod nejistými rty,
jen podmanivá jména pojí s tmou,
když pod mými šaty hledáš básnířku.