byla jsi uvnitř dřív než jsi tam vstoupila…

bylo to jedno
z těch liduprázdných odpolední
všechno je jak má být
a přece se nic nestalo
našlapujete po nehybnosti
papírových spirál svítání
vzduch je vlhký
a mísí se s generacemi
rozdrceného listí
osamělý vagon stojí
na nevidomé koleji
je vidět matoucí obzor
bronzový pes pije
blátivou vodu z kaluží

město se pozvolna rozpadá
domy pozbývají na důležitosti
obloha narůstá
ulice prosycená solí
podstatnou se stává
pec na cihly
nebo lípa
kterou můžete považovat
za čistého rozumáře
ale také má něco z dobrodruha
i falešného hráče

vysoký hranol ční
nad hladinou moře
jehož vlny mají barvu pouště
spojující bělost sanatoria
členitost vězení
a všednost vykřičeného domu
v jakémsi maniakálním opakování

skutečnost není povinna
být zajímavá

ona ale byla
jakoby ji přivál vítr
měla cop do pasu
a ve strunách její harfy vlasů
byly zakleté cykly zpěvu
opírala se o zeď
obklopená vůní eukalyptů
a zamyšleně mne pozorovala

příteli
víte že v každém bludišti
jsou zbytečné linie?

milá Calores
aby člověk nějaký předmět viděl
musí ho umět pochopit
dokážete si představit
třeba visutou řeku
nebo se nasytit vůní jablek?
Šalomoun jednou pronesl
všechno nové jest zapomnění
oproti tomu
Platón kdysi pravil
všechno vědění jest jen rozpomínání
možná to oba řekli jen proto
aby o to líp mohli vyvracet to druhé

usmála se
pojďme si zaplavat do té řeky
a myslím
že plavky nepotřebujeme...