KDO UTEČE VYHRAJE – KRYSY OPOUŠTĚJÍ LOĎ NEJDŘÍVE

Co se týče první části tématu, tak ten kdo uteče není vždy vítězem. Ale je útěk vždy gestem zbabělce nebo naopak zoufalého člověka, který už nemá jinou možnost? Pokud se bavíme o první možnosti, kdy se jedná o zbabělce, tak se problému stejně nezbavil a jednou se mu bude muset postavit čelem. Odsouváním problému se ho nezbavujeme, jenom ho prohlubujeme a sami si, pak vyčítáme jeho odklad. Zato člověk, který nemá na výběr a musí utéct – jako příklad se mi vybaví bitva nebo rvačka, což asi nejsou ty nejlepší příklady, ale hlavní je, že člověk má stále pud sebezáchovy, a tak si jeho tělo i mysl vybírá pro něj tu nejbezpečnější možnost, což bývá mnohdy právě útěk. A od čeho utíkáme? Nejenom od problémů, ale naopak i od lidí nebo věcí, které máme natolik rádi, že se jich musíme vzdát.
A další část tématu? Je pravda, že ti nejsobečtější lidé, kteří se nestarají o ostatní, nýbrž jen sami o sebe, se vzdalují od nadcházejícího problému nejdříve. A zase je tu problém. Ano, většina lidí utíká od problému, ale jsou i tací, kteří pomáhají těm druhým, když mají problémy a takových lidí si ceníme nejvíce. Ale co když ty ,,krysy“ jsou pouze lidé, kteří se nechtějí do ničeho zaplést a nikomu se vplést do cesty? Co když jsou to samotáři, kteří se nechtějí do ničeho pouštět? Myslím si, že i to je možné.
A co že mají tyto dvě, na první pohled, odlišné věty společného? Problémy, lidi, kteří se nechtějí do ničeho zaplést, ale také nechtějí pomoct nikomu dalšímu. Nejsem si jistá, zda jdou tahle témata okomentovat takhle stručně, ale každý si musí sám odpovědět na otázky týkající se jeho samotného. Také utíkám? A je to vždy výhra utéct? Neměl bych se více ohlížet na ostatní než na sebe?