Strach

Bát se je přirozené, strach se s tmou vesele ruku v ruce vede.
Všechno světlo zmizí bez mrknutí,
jen co strach a zima dovnitř vstoupí.

'Jdi pryč, strachu,' říká děvčátko,
v odpověď pouhý chladný smích ji zní.
Strach nezná nepřítele,
neb i ten nejstatečnější jej svými obavami živí.
Strach nezná nepřítele, dívá se,
zaměřuje svůj zrak i na tebe, schovaného v hustém kvítí.

'Nedívej se na mne,' křičí mladý muž, ten co v ruce třímá ostrý nůž.
Strach smíchy za břicho se popadá, co to toho mladého muže napadá. Zastrašit strach? Zhola nemožné. Luskne prsty a tobě roztřesou se kolena.
Strach nad námi všemi od počátku světa převládá.