Ráno...

Před šestou vyšlo padělané slunce
přes vratký most, zelené pramice,
stříbročerná mlha mezi větvemi
nehlasně rozmazává hranice.

Dýchám tóny zčeřené hladiny
u chladné vody úkryt vřelý,
vždyť první zbrklé tahy perem
už mě zlehka rozedněly.

Dvojhvězda kdysi v dálce ztracená
zakrývá mi plaše oči,
promísená duha mezi klíči
do snění příliš snadno vkročí.

Soustrastné lože milenců
tichem orchestru se rozpadá,
když ti jen tak po básnicku
roztoužené prší na záda.