Procitnutí
Po dlouhé době opět jedna upíří báseň.
» autorka: charibeja |
V temné hrobce mě probudila
tvá tichá živá přítomnost,
tak pojď blíž, už jsem nedoufala,
že navštíví mě pozdní host.
Cítím tlukot srdce tvého,
slyším nejisté tvé kroky,
tak pojď, čekám už tak dlouho,
dny, měsíce či celé roky?
Svůj neklidný sen jsem snila,
však ty jsi narušil můj klid,
nyní toužím po jediném,
vysaji krev ze tvých žil.
Vnímám tě, jsi už tak blízko,
konečně svůj hlad utlumím,
teď nadzvedni víko mojí rakve
a já konečně se osvobodím.
tvá tichá živá přítomnost,
tak pojď blíž, už jsem nedoufala,
že navštíví mě pozdní host.
Cítím tlukot srdce tvého,
slyším nejisté tvé kroky,
tak pojď, čekám už tak dlouho,
dny, měsíce či celé roky?
Svůj neklidný sen jsem snila,
však ty jsi narušil můj klid,
nyní toužím po jediném,
vysaji krev ze tvých žil.
Vnímám tě, jsi už tak blízko,
konečně svůj hlad utlumím,
teď nadzvedni víko mojí rakve
a já konečně se osvobodím.
Tipů: 9
» 11.02.14
» komentářů: 4
» čteno: 653(10)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Prohraný boj | Následující: Sen?