Konec války v očích dítěte

* * * * * *
Ta první vzpomínka je plná strachu
na tátu čekání, když v noci odešel,
hlídat šel k mostu přes Moravu
a velmi dlouho se domů nevracel,

Ta druhá je hořící věž zámku,
kdy s pláčem na požár hledíme
my děti zamčeny, nesmíme z domu
k sobě se tiskneme a moc se bojíme.

Další den ze školky doma jsem zůstala
ječící siréna do krytu nás hnala,
nohy mám ze dřeva, klopýtám, bojím se
těch sirén, rámusu co bývá ve válce.

Ještě vzpomínám jak stojím před domem
jak rány na buben buší mi do uší
tak moc kdosi křičí tím tlampačem
a já nerozumím co chce to hlášení.

Potom u nás doma Němci přespávali,
to nejvíce strachu rodiče zažili,
aby zbraň tátovu neobjevili
a nás tři děti raděj k sousedům schovali.

Nakonec přišel den nejhezčí, sváteční,
rumunští vojáčci ulicí chodili
kluci po nich odznáčky žebrali

U nás ti vojenští kluci špínu si smývali
byli mladí a s námi na honěnou hráli
a máma se smála a něco všem vařila.

A válka konečně skončila.


* * * * * *