Odrazem hladiny

Pouliční umělci v mé hlavě
s apoštolskýma očima věčně přivřenýma
v afektu kreslí melodii, kterou musím znát.
Noční dítko, filantrop, vodívá mě k řece
a jen mimoděk světí zašlé lucerny podél kolonád.

Na pevných křídlech staletí
vznáší se má rozvitá půlnoc;
v dlaních se ti ametyst zablýsknul,
dávná inspirace vypila poslední sklenku
a teď mi dřímá na rameni.

Myslím na tvou tvář mezi bílými hvězdami;
půvab milostných hrátek
zvolna se přibatolil k přístavu,
s teplým dechem v zádech čekám slovo
náznak, který nikdy nepolapím.