Šuplíková

Zásnuby nočního dravce
a dívky s těžkými křídly,
které ji tlačí potupně k zemi.

Andílci od kašen brebentí,
nalévají si bříška medovinou
a pouští otvůrky ven...

Zahrada má tvář žlutého narcise;
Zeus s trojzubcem si
pádluje směrem k Hádovi,
probodne jeho srdce.

Hanebnými tanci hadů,
uctívají Medúzu okupanti
a nechvalně proslulí
slepci, kteří pohlédli
do jejích očí na pouhý
okamžik tlesknutí dlaně,
a místo kamene
zaslepila je tvrdá kázeň
poslušné pokory.

Třesknutí hromu
bylo pohlavkem,
třesk meče o tvrdou ocel
varováním před bouří...


...z nebe padají skály...


Noční dravec
již ubil dívku
s těžkými křídly,
její tělo zohavil,
jako mršinu odhodil,
hanba jeho činu.

Andílci pláčou nad dívčiným
nechvalným osudem,
medovina jim zaskakuje v ústech,
narcis uvadá a nezavoní,
a potulný básník
se svými slovy kočuje
dál pouští svých slůvek
a příslibu, že slunce
nezahalí smuteční šat...

...již nikdy víc.