Rande

Slunce ji dalo
do vlasů stužku
potom se usmálo
v blankytném lůžku

vítr ten uličník
zvedá ji sukni
na malý okamžik
svádí mě, jukni

veselou písničku
podpatky ťukají
ozvěny střevíčků
dláždění šimrají

fontána zahrála
na vodní tóny
když si k ní sedala
u sochy Madony

nožku přes nožku
svůdně pak dala
a já na růžku
trčím jak skála

srdce mi buší
v oku mám tik
červené uši
však jsem bojovník

s povadlou růží
vykročím směle
v beránčí kůži
s třesem po těle

bojím se krásky ?
mám strach ze sebe ?
Nebo jen lásky
co ve mně přede

kolik má podob
tohle to souznění ?
A my jsme marod..
když s námi není