Rarach

Probuzení za svítání,
ve tři ráno,
a na stěnách,
slabý odraz červánků,
v dálce tichá ozvěna.
Ozvěna, ba co výkřik do tmy,
z odrazu už teď stíny jsou,
mají trup, hlavu a dva rohy,
s sebou si červeň odnesou.
Z čista jasna se rozednívá,
ve tři ráno,
a v peřinách,
chvěji se a básním o nich,
o našich nočních rozmluvách.
Byl to jen sen,
či moje bludy,
že nemám vůbec žádný strach?
Či jen snad sama nevím, kudy,
vydat se v těch ranních proměnách,
že ze všech můr i nočních ptáků,
navštívil mne sám rarach!