Malířka (života)

Ospalá světla ulice
drží se líně za ruce
sníh v krajkách se rozplývá
taje a nenávratně ubývá.
Louže odrážejí jenom tmu
těžce vcházím do temného snu:

Sníh oblékl se do černých krajek
v hodinách v bezčasí zasekl se strojek
v mizivém reálnu kráčím cestou relativ
obracím své bytí, tělo i mysl v negativ.
Rozplizlá krajina malovaná tmavými odstíny
o životech tvorů neznámých šeptá mi.
Ve svých rukou obrovský štětec nacházím
barev paleta přilétá z končin vzdálených.
Znovu bych měla svět namalovat
vzácným bytostem život přičarovat.
Maluji kouzelnou ulici, kde barevná světla svítí
maluji bílý sníh, co duhově se třpytí
i sebe maluji, jak lepším životem putuji
chci to tak mít pro celý svět, pro lidi.

Jen čas se mi stále nedaří namalovat
a tak z našich životů dál bude ukrajovat.



.