Věštba živých vzpomínek

Vůně kyslíkových střepů,
v zákrutu atmosféry,
dští oheň z nebes
a pálí je na Nikdy Nic.

Ořechový měsíc,
louská se na skořápky,
uvnitř má barvu lachtaní kůže;
na dotek je jako zhojený strup.

Oběšené stromy
ční nad zemí
do prázdnoty,
připomínají obézní nohy
Starého Přírody.

A mezitím, v Síni Rozhřešení,
muž v černé, s hlavou býka,
funí nad rozsudkem
a kopytem odsuzuje
Lež k doživotnímu vyhnanství.

Má krátké nohy,
ale musí rychle zmizet,
tak zní mezi nádechy
a funěním býčího soudce.

Nad světem padla tma
do léčky, z které
těžko vyhrabe
svůj černý zadek...

…bílý kůň je na tahu,
jeho sedlo zdobí
živé proroctví.

Věštba živých vzpomínek,
nacházející se v kouli
z křišťálových slz,
bez kterých bychom
nebyli lidé, ale jen
pouhé kopie Života.


Každý z nás je přece originál.