Na zvonečky nesahejte!

Vložit vločku do dlaně,
zavřít oči - dlouze snít,
nechat se hladit oddaně,
až začne padat zlatý sníh.

To vločky hladí po lících,
krásně studí do tvářičky,
ponocný odbíjí na zvonici,
a volá: Je čas přání, maličký!

Maličký Ježíšek kulí očka,
vykouzlí úsměv do nebe,
protáhne pěstičky jako kočka,
Marie v náručí ho s říkankou kolébe:

"Jsi můj malý chlapeček,
náš nejkrásnější dáreček,
jednou budeš taky dávat,
dětem radost - chudým pomáhat".

Nejkrásnější ze všech dětí,
není přece synek skřetí,
Ježíšek je ovšem krásný,
jako Nova v nebi jasný.

Zlatý sníh nám ještě padá,
všude dárky pod stromečky,
pro děti jen jedna rada:

Nesahejte na zvonečky!

Kdo sáhne dřív, než si myslí přání,
u stolu poté s kaprem a sálatem,
bude poslední v dojídání,
jeho přání nesplní se obratem.

Tak si něco přejte,
ale nezapomínejte,
na zvonečky nesahejte!


To je moje rada...