Srdeční pozdravy z Tramtáryje...

spadl jsem z odnebe...

A to jen tak halabala?

samozřejmě s padákem
spíš by jste se měli ptát
odkud jsem vlastně skočil?
a proč?

Dobrá odkud jste skočil?

Z jiného světa…

Z jakého jiného?

Z toho co je nad tímhle…

A co tu chcete?…

Přece pít pivo a škádlit holky…

mám totiž rád chmel
i když jinak je to divná zelenina
co by nejedli ani vegani
když se ale dobře vykvasí
zmocní se duše
a mrští jí na éterickou pláň
kde jak říká Baudelair
všechny lidské rozmary splývají...

dobrá a co ty holky?
s tak srandovním chlapíkem
co má obličej který připomíná dřez
plný nádobí od včerejška
žádná nic mít nebude…

To se teprve uvidí…vida támhle jedna jede…

projela kolem na pečeném kuřeti
takže okolní flora
nabyla na okamžik dojmu
že je petrželí
zabalená v posvátném papyru
s náladou bláznivé nevinnosti
dojet mnohem dál
než mladé herečky na zádech

umělkyně co se snaží přeskládat realitu
nesvázána žádnými pravidly křížů
kterých se jiní slepě drží
svéhlavá novátorka
co sbírá útržky myšlenkových popěvků
a vytváří nečekané kontexty
virtuózního představení nových světů
co nemají praktický žádný smysl
a proto se řadí mezi ryzí umění
i když někdo říká
že umění je spíš ďáblův způsob
jak snižovat tvořivost Tamtoho...

byl to prostě ten typ ženy
která považuje střídání ročních období za rozkošné
/což ještě nic není
některé si myslí že klauni jsou sexy/

upřel jsem na ni svůj zubatý vysoce napěťový pohled
s divokým úsměvem tak vroucně šíleným
že z něj popraskala křivá zrcadla v nedalekém bludišti
a z měděné spony v jejích vlasech se sloupl lak...

nedaleká veverka
se snažila ten úsměv slabě a bázlivě napodobit
ovšem ten úsměv i koťátko odkoplo
až to Tramtáryje
a Ticho zabubnovalo párátkem na knedlík...

já však rád prolamuji ledy
/připomíná to jemné práskání skla/
víte milá Ruapeh
ty poštolky co jste ztratila
si právě zbudovaly hnízdo
v komíně mého srdce...

to ji dokonale rozpálilo...a zbytek už si domyslíte že...

Začaly padat vločky
ale tak pomalu
jako by čekaly až si jich někdo všimne
/asi jako vegetariánské pasti na medvědy/
a užasne nad jejich krásou
i nad tím že nejsou stejné
tady však člověka napadne
kdy došlo k tomu
že vločky začaly věřit
své vlastní reklamě...