v telení ledovcových zákrutů...

na vodní křišťál se tlačí
skučící noc
v modře nasvícené jeskyni
vykutaného ledovce
pod úrovní hladiny
je však příjemné prostředí
a ona odpočívá od světa
zahlazeného spojení
pod tlustou pokrývkou

převaluje se
hází sebou
a sní o chladných dnech
obnažených skalách
polévce z pemikanu
a umouněných mužích
kteří se ostře opírají touhou
do kožených popruhů
a táhnou
přes broušenou plošinu
s výhledem na sever

hluboko v břiše zimy
zmocňuje se neklid
sedící v zamrzlém srdci
napadá vlastní závěry
a vzápětí je potvrzuje

slyšíte jekot větru
cítíte pach kouře
velrybího tuku
a naprosté vyčerpání
poražených badatelů

náhle si všimla
časového nesouladu
že je v ledu něco zamrzlého
viděla siluetu
v hrubých rysech
připomínala horala
nahodilého tvaru

po rozmrazení
otevřel hluboké oči a utrousil
černý los pravil
že střed vesmíru
může být všude
kam se vypravíš
milá Bethlen

olízla si lepkavé prsty
schovala pomerančové slupky
do venkovní kapsy
a tys našel?

ano…a políbil ji