Raison d'etre

Pour voir le ciel…
ve starých listech podřimuje,
ohýbá se tlakem zbrklých prstů.
Nevidím ho. Jen slyšitelná čára na pomezí čitelnosti
lehce mě pálí do očí.

Kdyby tak na potisku každé látky byly ryby
modré a černé,
jen tak mimoděk plující k ústí,
dávno zapomenutá osrdí bych sebrala z regálu
a sfoukla nahromaděný prach

jenže v té tichosti provlhlých stěn
těžko ukrývám průsvitné milosrdenství
a dávno poletuji
nad kostrami much
nad cestičkami plápolavých duší.

Nic není krásné, vše je podivně krásné,
ale všudypřítomná popudlivá nejistota
domáhá se polibků z hloubi rtů;
má námaha odřeně krvácí
definuje neznámý prostor.