Adobovs

To možná léta dřiny
a slzy Ivaniny
pod ostří gilotiny
pozvali hlavu mou
v žilách dál plout
mně stejně budou
ač rudou
nemiluji
ty střepy z revolucí
a kusy plechu ze střech slují
a odpor k institucím
a stráně nekonečné
a lásky neskutečné
a boha?
Pomálu
snad kousek
za tepnou
než přetnou
ji, jak ráno sny.
----------------------------------

Co mě děsí?
To ty lesy
v každém stožár
bůhví čí.
Propleteni pavučinou,
kde pavouci huby skrývaj
pak soukají nové slinou
písně peněz zpívaj.
Ptám se táty
jsou to dráty
jako tenkrát
za Výtoní?
Jsou jen jiný
stejní ....ONI!