láskoviny 50

Zase do mne vcházíš
s šumem řek a borů
jako z projektorů
po střechách mě házíš
až k nebeským schodům
vedle hromosvodů.

Sháníš živou vodu
mořskou, s vůní jódu
chladíš, hřeješ, pálíš
předčítáš mi Tóru
lásku v době moru
k ránu něhou halíš.
---------------------------

Jsi mi vším
čím?
Netuším...
Ve světě retuší
sedáš mi na duši
jak rosa na nůši,
či mlha vsím
na střechy.
Varhany pro měchy
a ty vsi pro kostely
žijí a to by měli,
jako já pro tebe,
jak ptáci pro nebe,
jak nebe pro Pána,
jako Pán pro člověka,
jak člověk pro lásku.
nad roklí po vlásku
z osudu lan
nad ránem sám.
----------------------

Bílou tmou
slepotou
ve středu vánic
šepoty zimy
štěkají psi
ty teplem jsi mi
pod botou zemí
ještě pevnou
ještě jednou
dík že jsi!
----------------------------------------

Láska je stav duše.
Něco jiného je, když člověk vzplane poprvé,
jinak ji vidí táta a máma s dětmi
a jinak staří lidé v takzvaném prázdném bytě.
Láska je slovo a slova jsou ošidná.
(Karel Kryl)