bouřlivá...

po obloze prchají
v zoufalém chvatu
rozervané mraky
jako pošetilé procesí
v nekonečných zástupech

měsíc zbledlý leknutím
stromy se svíjí úpěním
vytržené z kořenů
v touze zmizet tam
kam vítr unáší stínů dech

na náhorní planině
z modrého jílu
bývá na podzim zvláštně

z vyschlých trav a bylin
stoupá pradávná hustá vůně
s pronikavostí máty a šalvěje

Sihal stála opřena o pařez
nechtěla sedět
nedosáhla by na zem
a necítila půdu
pod nohama

svěží až divoce vitální
tílko nabité
jiskřivými půvaby
roztáčela ladnými pohyby
vyřezávaný kolotoč

pak si z rovníku udělala náušnici
položila mi zlehka ruce na spánky
a foukla do očí

inu stává se občas večer v tmách
že náhle zahoří některý květ
a nikdo si neumí vysvětlit proč...