Pták naposledy vzlétnul...

Jsa křídla ptákům nezvěstná
červánky znamením prolité krve
trny a bodláčím dlážděná cesta
Zase se zmýlila. Jako prve.

Proč měla bych ho krmit dál?
Nač pěstovat ten zrádný cit?
Pro toho, kdo mi rozum vzal
proč má mé srdce hnít a hnít?

Jsem teď tím, čím jsem pohrdala
když nemáš pro mě slůvko, cit.
Kdy jsem se tak naivní stala?
Proč snila jsem, že smím tě mít?

Proč nemůžu tě dostat z hlavy?
A jak dlouho to potrvá
než vrátí se mi rozum zdravý?
Kdybys byl řekl- jsem jen tvá.

Neexistuje žádný lék,
stala jsem se loutkou tvou.
Vykřičet ti do tváře svůj vztek
a pak…

je pozdě.
Již démoni mě k sobě zvou.

Dává tedy sbohem světu
jde dále snít svůj krutý sen.
Pták naposledy vzlétnul
než spatřil tvrdou zem…