Půlnoční

Ticho navenek,
jen v duši trpím,
Nejradši mám spánek,
kdy bez myšlenek bdím,

Je však půlnoc,
nový den začíná,
zírám na úplněk v zatemnělé obloze
Dokonalé dílo bože Chonsu,
počátek schůze somnambulů.

Nebe má temnomodrý plášť,
v nitru slyším svůj pláč,
Stále nechci spát,
není čeho se bát,
nikoho nemám, tak rád
a jen s ní se mohu smát.