Podivné pendlovky

Ručičky na ciferníku ebenových hodin
pomalu a líně se otáčí
zas jedna minuta je pryč
dvě… tři… ukrajují čas
kyvadlo se kymácí
ze strany na stranu
a štve ho ta nudná nekonečnost:
„Pořád se tu budu kejvat
kejvat odnikud do nikam
do světa se už nepodívám
jen navždy sem tam pendlovat.“
Kladívko blaženě spí
stočené péro čeká, až do něj praští.
Dvířka budky se skřípavě lhostejně otevřou
krkavec vystrčí znuděnou hlavu
zobák našpulí a: „krrááááá!“
Kladívko se mrzutě probudí
hlavou praští do spirály: „bim… bam… au!“
Šišky se spouští po řetězech dolů
„krráááá!“ neodpustí si krkavec zbytečný budíček
a šišky skončily až na dně hodin svůj řetězový taneček.
Klíček vždy připraven čeká
až přiblíží se neviditelná ruka
ta mocně mu zakroutí krkem
našponují se pružiny
řetězy zachrastí
šišky znovu pyšně stoupají
nahoře u ciferníku s číslicemi se vítají.

Náhle s dunivým lomozem
otřásá se celá zem
a jak kyvadlo si přálo
že by rádo cestovalo
před ciferníkem rozprostřou se nekonečné koleje
pendlovky se promění v radostné Pendolínovky
natěšeně si odfrknou, až prachový mrak vybafne
krkavec vystrčí zobák a: „krráááásná cesta krráááálovská!“
a celé to strojové monstrum se v údivu i děsu
vznese na magnetickém polštáři a uhání do temnot času
ebenový skřípot vrže krajinou…
na konci cesty pendlovky se rozpadnou.
.