Spinkej

Spinkej


To víš, že jsem se lekla, když sálem šel jsi ke mně.
Jak já se rozechvěla! Však dál jsem stála pevně.
V hrůze jsem zprvu prchnout chtěla. Ale snad Pánbůh při mně stál.
Tys byl mi přece přisouzený. Ty. Ferdinand. Císař a král.

Veliká hlava. Křivé tělo. A dopředu jsi přepadal.
Nehezký člověk. Vysoké čelo. Však mile jsi se usmíval.
Vím, že jsem krásy nepobrala. Tu Bůh si pro mne nechystal.
Já do kláštera bych se dala. Však otec jít mne nenechal.

Teď jsme již spolu třicet roků. Já znám tě jako breviář.
Znám každou vrásku tvojí tváře. A stejně tak ty moji znáš.
Ušli jsme spolu mnoho kroků. A pro mne získals svatozář.
Já ráda kráčím po tvém boku. Ne, jako tenkrát, před oltář.

Tvé tělo tvoji mysl vězní. Byls moudrý, milý, dobrý král.
Mě nebolí, že nemám děti. Ty Bůh nám prostě nedopřál.
Bůh dal mi vzdělaného muže, jenž mluví pěti jazyky.
Znáš techniku i botaniku. O světě přehled veliký.

Tvůj trůn je pryč a vláda končí. Již příliš byl jsi nemocen.
Před chvilkou moje ruce zlíbals. Prý jedinou jsem ze všech žen.
Teď tady spíš. Jsi unavený. Na můj klín hlavu položil.
Do Prahy kočár rychle jede. A koně táhnou ze všech sil.

Lid jásá. A já nerozumím. Neumím ani německy.
Lidé nás tady mají rádi. A já mám lásku pro všecky.
Byls zbaven trůnu. Vídeň jásá. A Josef vládne. Proč by ne?
Lid prostý venku na nás mává. Všichni jsou doma. Jen my ne.

Na nikom víc mi nezáleží. Jen pro tebe jsem stvořena.
My jedeme do města věží. Vídeň nám není souzena.
Na klíně tvoji hlavu chovám. A hýčkám tvoje šediny.
Já svoje děti nevychovám. Ty jsi můj chlapec jediný!