Trávu sebou

Trávu sebou
Hni sebou a pojď, zní hlas v telefonu
Tak jo, říkám
Na co jako?
Přeci na Joplinku!
Vždyť je už pár let po smrti, říkám.
Není, hraje dnes ve Vagónu.
A od kolika, říkám což je de facto zbytečný dotaz.
Dopoledne nikdo přeci nehraje a večer začíná v devět hodin – u rockerů.
Minule byla ztráta deštníku a čepice, tedy co si matně vzpomínám.
Tak jo, rozhoduji se.
Jdu na oběd tři piva a kafe s malým.
Vše se jeví hned veselejší.
Před sebou mám docela dost práce, musím napsat ještě nějaké revize, aby občané od plynu nevybuchly.
To že já nikoho nezajímám, říkám si.
Místo toho mlátím do klávesnice tyto řádky.
Beru to jako zpověď svatou.
O víkendu jsem si pouštěl operu Nabuco.
A byl z toho úplně hotovej.
Tak jí dám ještě jednou.
A opět to na mně útočí.
Pochod otroků.
Jsem snad jedním z nich?
Myslím, že jo.
Je to krásné slyšet, není pěkné to zažít.
Tedy jak v které roli.
Mně už byla napsána, říkám si.
Role.
Děti, hřích, ospravedlnění, jízda……..
A míč je vhozen, tělo plave.
Duše co ona vlastně je?
Mýdlo v rukách jak mám udržet.
Vydržet, říkám si.
Hlava krásno přijímá ke skutku vyzývá.
Co jen se to ozývá?
Fyzikální jevy mají svoje opodstatnění.
Ale co vynáší tyto mé poznání?
Věk, zkušenosti, stáří?
Nabuco a Janis Joplin co oni mají společné?
Víc než si myslíte.
Hřeje mně myšlenka na děti, blízké cestu, vodu…
Já už to vím, že je to tak jak Vy brzo zjistíte.
Hale hale luja.
Já v kostele byl, nezpovídal se jen tak tam hleděl na ty, co tam byly.
Dívám se na lidi, pro co oni tam přišli a s čím odešly.
Odcházejí snad oni lepší než já?
Oni se na to neptají.
Tím to je.
Je to jako tady kde se píše.
Má se dát a ne jen brát.
Každému, bez zásluh.
Vážím si těch co to tak dělají, dávají.
Pak můžou brát….
Psát, hrát, zpívat, kreslit, bavit…
Dával bych měl li bych co.
Každý má co dát.
I Janis dala co měla.
A on ji za to vzal na věčnost, říkám si.
Třeba ji je tam lépe líp zní lépe.
Nabuco.
Janis
Hra slov, stínů obrazů i myšlenek.
Je to jízda, říkám si.
V sobotu jsem ometal hrob dědy, co jsem niky nepoznal.
Kdo mně jej tak.
Zahulit.
A poslouchat
Dělat jak umím.
Psát.
I tak mluvit
Vidět.
I tak vnímat.
Poslouchat.