Chlapeček

Chlapeček
Prcek, který mi tak neodbytně mával na rozloučenou po naší poslední konzultaci,stojí důležitě a v pozoru u dveří a neví, jestli se má usmívat nebo tvářit velmi zodpovědně. Jmenuje se Tomík. Mluvit ještě neumí, ale zřejmě dnes budu jednat hlavně s ním.
„ On si to Tomíček vzal na starosti, hrozně ho ty výkresy zaujaly a teď Vám řekne, co jsme vybrali“ povídá pyšně jeho tatínek. Přistoupím na tuto hru a povídám: „tak ukaž, cos vybral, jo?“ Vběhne zpátky do domu a už nese skicy, které odmítá dát z ruky, dokud nenajde tu správnou. Ostatní mu popadají na vlhkou dlažbu. Dnes je obzvlášť vydařené počasí - zima, vítr, mrholí. Koruny nesměle nakvétajících sakur v ulici jsou profialovělé zimou. Ale to nám nemůže vzít elán.
Tomíkův menší bratříček v maminčině náruči odevzdaně dudlá dudlík. je ještě brzo ráno,asi “zatahuje žloudek“. Jedním uchem poslouchám tatínka s maminkou a přitom mluvím na Tomíka. Jdeme do zahrady a já se rozhoduji přeměřit některé vzdálenosti. „Pomůžeš mi?“ ptám se Tomíka a vytahuju pásmo. Závažnost tohoto svěřeného úkolu ho ohromí, až musí zasáhnout tatínek a dodat mu odvahy svou pomocí. Přeměřujeme. Chci si míry zapsat a hledám v kabelce tužku.
Mám ji, ale Tomík byl rychlejší a podává mi tlustou modrou fixu. Poděkuji, zapisuji, řešíme poslední nejasnost a vtom opět přichází Tomík. Nese mi čokoládového zajíce, kterého džentlmensky oloupal a cestou ke mně ho tak svíral, že figurka puknula na malé čokoládové třísky. Musím si nabídnout, protože takovou pohostinnost odmítnout by byl hřích.
Téměř už končíme. Tomík se z nedostatku jiné činnosti, kterou by mne mohl zaujmout , začal svlékat z rifliček, pod záminkou, že koušou. Tatínek mu domlouvá, dává mu kalhotky nahoru a Tomíka si posazuje za krk. Tím pádem ale nedostatečně natažená gaťata sjedou z malých půlek, které svítí , až je mi zima. Přidržuji mu na zadečku tatínkovu kapuci u bundy a konzultace pomalu končí. Je mi strašná zima. Ale jenom po těle..


Zuzanin dovětek:
Už mi je jasné, co bude Tomík dělat - bude zahradní architekt nebo zahradník. Nebo možná architekt, ale určitě bude něco tvořit. Tak jsi na něj silně zapůsobila, že to ani jinak nemůže dopadnout. Prostě jsi se do něj "vtiskla". To jsou ty zdánlivě nenápadné okamžiky, které nás ovlivní na celý život. A v tom je kouzlo života.