na lukách...

nebyla vysoká
co jí příroda odepřela na velikosti
to jí moudře přidala na kráse
vlasy lesklý klenot
nosík světelný hrot
a vířila ke středu luk
jako by šumivě vřela

když jsem ji nenásledoval
vrátila se
a zakroužila kolem znova

neustále mění oblečení

ponejprv zahalená
do bílého pápěří
po odměku svlečená
do šedosivé nahoty
záhy přizdobená
měkkou zelení
něžná a vlahá
po závanu teplého vanu
oděná do smetanové
vzápětí poté
do jásavé žluti petrklíčů

nenech se pobízet příteli
projdeme se
mezi hodinou
margarety a hvozdíku
k naháčkům vznešenosti
a ochutnáme utajené síly
těch křehkých pohárků
z porcelánu nejtenčího
fialové atmosféry podzimu

to je Chebdí...