Doba Nyní

V bouřkových kolech
drkotají zuby blesků,
zahryzávají se do kůže,
patřící zemskému jádru.

Lidé jsou jako duchové,
skleslí, bledí a nemluvní,
snaží se přežít Bouřku,
pokud si je nepodá sama.

Párátkem s miliony voltů,
jako malou jednohubku.

Pověsti mluvily
o bouřkových vozech,
v kterých číhá smrt...

Možná ty bouřlivé dny,
kdy se přes nebe
přetáhl závoj
špíny a strachu,
jsou upomínkou na Zánik.

Ovšem, pokud
existují jiné světy,
v jakých špinavých hanebnostech
se provinila Doba Nyní...?

Možná je přece jenom těžké
odpovídat hlasitě Hluku
bouře, která smete
drobečky planet
do koše
z mrtvého
Ticha.


Jako když se člověk
snaží zachytit
z úst
vlastní slova,
a přece ví,
že je to nemožné…