Nic netrvá věčně
Přeji hezké páteční ráno. :-)
» autor: Tomáš Přidal |
Duhové kapsy
v barvách podzimu,
jsou plné kávového světla,
jež se roztéká na obzoru
do lesních trychtýřů.
Nakupené listí
v hravých barvách,
zvedá se jako hradba,
kterou procházejí
poutníci z Hájů.
Za vybledlý svit hvězd
může Ruka Stvořitele,
chtěl nechat kouzlem zmizet
přihlížející hvězdicové sesterstvo,
kvůli hříchu s dívčí bytostí.
Dívka mu ovšem dala kopačky,
třikrát tedy kopl do Měsíce,
až se rozhoupal a spadl do Moře,
přičemž na jeho dně teď svítá Naděje
jiným vztahům s hříšnými slovy.
Stvořitel si proto vymodeloval
z ostrovního bláta společnici,
po jaké vždy toužil.
Její společnost mu však překazil déšť,
který rozpustil jejich přátelství.
Pravdou tedy pořád zůstává,
že nic netrvá věčně;
budiž smrt toho důkazem…
v barvách podzimu,
jsou plné kávového světla,
jež se roztéká na obzoru
do lesních trychtýřů.
Nakupené listí
v hravých barvách,
zvedá se jako hradba,
kterou procházejí
poutníci z Hájů.
Za vybledlý svit hvězd
může Ruka Stvořitele,
chtěl nechat kouzlem zmizet
přihlížející hvězdicové sesterstvo,
kvůli hříchu s dívčí bytostí.
Dívka mu ovšem dala kopačky,
třikrát tedy kopl do Měsíce,
až se rozhoupal a spadl do Moře,
přičemž na jeho dně teď svítá Naděje
jiným vztahům s hříšnými slovy.
Stvořitel si proto vymodeloval
z ostrovního bláta společnici,
po jaké vždy toužil.
Její společnost mu však překazil déšť,
který rozpustil jejich přátelství.
Pravdou tedy pořád zůstává,
že nic netrvá věčně;
budiž smrt toho důkazem…
Tipů: 3
» 25.10.13
» komentářů: 1
» čteno: 609(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Mravenečci a lidská noha | Následující: Doba Nyní