Zpěv staré sirény o poušti

Ach, má láska je jako moře písku,
tak bezbřehá, tak prázdná, tak vyčpělá;
naplň si po okraj žebráckou misku,
tělem mým bez duše i duším mou bez těla.

Až budeš pít, můj miláčku sladký,
nechť písek tě dusí a v útrobách praská,
to, číms mě opil, vracím ti zpátky,
poušť, o níž si tvrdil, že je to láska.