Svět je najednou náš

Běžím ulicí, nekonečná řada aut, smog, davy lidí, proplétám se mezi nimi, náhle se zastavím, otáčím prudce dozadu a zpátky, bezradně dokola, jsem sama. Město je prosáklé sluncem, příšerné horko, z lidí leje pot, a já dupu o rozpálený chodník, řehtám se, začínám bláznit, točit se dokola, skákat, rozhazovat rukama, dnes patří mi svět! Žiju jen sama pro sebe, čekám nebo utíkám, ztrácím se v davu plešatých hlav, lidé najednou nemají vlasy…

uff... únavou dosedám na lavičku, sotva popadám dech, uklidňuji se, čekám…
…sedím, lokty opřené o opěradlo, nohu přes nohu, hudba sfér zní ze všech stran, nadčasoví lidé kolem spěchají v té klidné melodii a já jen pozoruji ruch města, zcela lhostejně, přitom však s neurčitým zájmem.
Slunce posílá paprsky jak horké šípy radosti, vše kolem je veselé, zelené, z asfaltu pučí květy, šedá ulice začíná kvést, i starý oprýskaný dům, za jehož rohem se objeví můj milý. Rozbíhá se, utíká, nádherný… v džínách a bílé rozepnuté košili, která za ním vlaje jako naděje… až k mojí lavičce. Já se pomalu líně a snad ladně zvedám, padáme si do náruče, jedno krásné dlouhé objetí s políbením a jdeme spolu pomalu ulicí…

…ulicí bez aut, okolo ztichlého obchodního domu a skleněného mrakodrapu, kráčíme tak bezstarostně, bez spěchu, středem silnice. Na chodnících nehybně stojí spousta lidí jak živé spokojené sochy a usmívají se na nás, když kolem nich procházíme a necháváme za sebou vůni nikdy nekončícího štěstí…

…a po obloze rozprskl se ohňostroj vesmírných těles, jež poletují nad našimi hlavami a září odstíny všech barev i v tom letním dni. Slunce se odráží v oknech mrakodrapu, na modrém nebi s bílými obláčky se občas zableskne… tříští se hvězdy, padají z oblohy a zasypávají nás zlatým prachem…

…mrakodrap i ostatní domy se zlehka rozplývají a mizí, celý svět mění se v plyn, v tajemném vlnění mizí všechno okolí i lidé… my dál lehounce plujeme pomyslnou ulicí a jsme celí zlatí, okolo jen bílo, bez nahoře a dole, jen čisté plynné bílo, odcházíme, slunce i nebe se zhasíná, stmívá a v náhlé již úplné tmě jsou v dáli vidět jen dvě vzdalující se zlatá světélka…

…hudba tiše doznívá, poslední jemné tóny trousí…

…svět unášen je do temného ticha.





(psst… něco tady dýchá…!)