Tentokrát

Studený zemský prolínání
stíny na zdech přilepený
duše a mozky z hlav vybočený
dohání je k rozjímání
pochodujou jak zpitomělý
všichni tupě a smířeně za sebou
údy, hlasy, vlasy
už je asi nezebou
v řadách ulicí zpustlou
za něčím jdou a jdou
prachy nechávají za sebou
když je ztrácí.

Ztrácí samopaly bambitky i šípy
až myši umřou smíchy
rozstřílíme mozky
svět obrací se v trosky
pošlapeme duše
dětský duše hodně ví
pohádky jim napoví
jak se zabíjejí figurky kreslený.

A zbydou…
starý ulice v atomickém rozkladu
lidi vystřílený
myši uchechtaný
v norách plesnivých domů
a eura, dolary i korunky
zvedají se z bláta
jsou znovu na pochodu
seřazený v řadách
jak vítězný papírový vojáci
nabubřelý
zpitomělý slepě jdou
mrtvý lidi nechávají
v bahně za sebou.