Květena

Pomněnkový úsvit
hýří křídly vlaštovek
v nepopsaných výškách
zapovězeného foukání
na nekonečnost
píšťalových partitur.

Tulipánové brány
v hmyzích loukách
lákají šelestem
líbajících se květů
odpočívá v nich
jarní pohoda.

Fialkové stopy
trousí spadané lístky
jako uťaté končetiny
nebo připomínající sklíčka
jež se dají žmoulat
v dětských prstících.

Kopretinoví panáčci
zpívají za pochodu
hymnu „vezmi si mě, vezmi“
a zvědavé oči dětí
se natahují stejně jako
jejich ruce
ač v marné snaze
skutečně je uchopit.

Kopretináčci jsou šibalové,
jsou rychlejší než se zdá...

Květena vypráví bezpočet příběhů,
a my, kteří se těšíme na další jaro
nasloucháme se zatajeným dechem.

Až zamrzne
a přijde první sníh,
teprve tehdy odvrátíme
pohledy ze svých zahrad...

…do plamenů svých teplých krbů.