ZAPADÁNÍ

Hořící broskvička nad lavórem ztracení kalených dní.. Krájí se na hřbety prahorních koní s hruděmi spěněnými, probleskuje spřežením když ve skocích nejvýš vzepjatí ze zenitu, naposledy napnutí do hladkých snůpek povozů, zacloní žáru pruty nad svou zemí, padají a ulehají, zemdlení rozplynutí.. s kopyty vpitými do zkamenělých sněhů.. Pohřbení a usnutí v prachu popela nemrtvého, jehož páčily dlouhou cestu z hlubin dolů.. broskvové kolo přilepuje se v mizivě naleštěné svážky, v cílové roviny.. a naposledy, do přílivu příštích klusáků, vyvržená pecka, k níž broskvoň obléhaná vzdušnými dunami, má teď blíž..