Les

V bocháncích mechu toulám se lesem. Slyším ticho a cítím vůni nedávného deště. Sojka varuje před vetřelcem...
...ne přátelé lesní, nejsem zde, abych rušila. Přišla jsem načerpat sílu a klid. Toulám se lesním královstvím a poslouchám, co mi les říká....Jsem vděčná za to ticho, za tu možnost být teď na tomto místě.
Hladím kůru smrků a buky vzkazují poselství korunami, ještě plnými listí. Vím, že stromy nám nabízí sílu, lásku i zdraví.
A hlavou mi probleskne vzpomínka.....na to, jak jsme naše synky učili poznávat les, vidět krásu a slyšet ticho.
"Jirko, Honzíku, podívejte se kolem, třeba na Vás čeká hříbek, který se schoval pod listí..." A potom vítězný výkřik: "Mami vidím ho!" A otec jim radí: " Podívejte se dobře, možná tam má bratříčka."
Kluci nadšeně šmejdí po lese a košíčky se plní. A já jim připomenu: " Nikdy nezapomeňte lesu poděkovat za to, čím vás obdaroval!"
Vzpomínka odplouvá, je čas k návratu. Můj košík je také plný. S úctou poděkuji lesu a trošku se pousměju nad tím, že Ti dva hošíci moc rychle vyrostli a já teď do lesa chodím sama.

Les ví...

Les chápe....

Les tiší...