Jsi Anděl

S pokorou přicházím o Tobě psát,
jen zlehka slovem dotknout se snad
nepolámu Tvá něžná křídla,
Ty anděli…náš

Vím, že tu jsi,
Tvé teplo tu je,
jsi motýl, co tu poletuje…
ve vší tichosti a kráse…
Jsi kopretina na louce
Jsi slunečnice dokonce
Tvá vůně tu je…

Vím, že vidíš nás a víš,
jen neodpovíš…
že anděl jsi či mateřídouška,
a šeptáš svým dětem do ouška,
svou lásku a něhu,
aby nezapomněly,
jak skvostnou mámu měly.
Že ve spánku je pohladíš,
na malá čela políbíš…
a schováš se jim pod víčka
až zrůžoví jim líčka.

Jsi jiskra, co třpytí se v ranní rose,
jsi vůně jara, co zašimrá nás v nose.
Jsi vločka sněhu, co letí
a usedá na Tvé děti.

Vím, že jsi smích na jejich tvářích,
Vím, že jsi radost co v očích jim září,
že provázíš je denně domů,
pak usedáš do korun stromů.

Jsi pohádka přečtená
na dobrou noc,
jsi tu,
takovou máš moc.

Jsi hvězda na noční obloze,
co první se rozsvěcí
a poslední uhasíná,
jsi sluneční svit,
co s ránem nás vítá.

Vím, že tu jsi
a stíráš mi slzy z tváře,
když stékají mi do polštáře.
A já Ti z lásky k Tobě i dětem,
dohlédnu na jejich cestu světem.

Anděli náš,
jen Ty pravdu znáš
a víš, jaké je to po životě.
Snad s pochopením přihlížíš
k nám a věříš,
že bez Tebe to dokážem.

Jsi všechny barvy duhy,
Jsi slunce i déšť
a smuteční stuhy,
si naposledy čteš.

Jsi anděl, já vím,
s růží se k Tobě skláním…
Jsi v nás…

Já mohla bych psát
zas a zas,
jsi ANDĚL,
na věčný čas…